INDIKACE

• Bolesti zad
• Skolióza
• Rozdílná délka končetin
• Vybočený palec
• Patní ostruhy
• Ischiatické bolesti
• Bolesti hlavy, migrény
• Mravenčení a porucha citlivosti rukou a nohou
• Křečové žíly a otoky dolních končetin
• Střevní a žaludeční potíže (chronické)
• Krátkozrakost

KONTRAINDIKACE

• akutní záněty
• náchylnost ke zlomeninám, například po léčbě kortizonem, nebo náchylnost ke krevním výronům
• nehody -úrazy
• Artróza 4. stupně ( u 3. stupně s omezením)
• Bechtěrevova nemoc
• Rakovina – v průběhu léčby chemoterapií, ozařováním
• Revmatoidní artritida – s omezením
• Umělý kloub či obratel, zničená ploténka – tyto skloubení se neošetřují
• Operace plotének a kloubů – nejdříve za 4 týdny po zákroku
• Zlomeniny až po úplném zahojení
• Těhotenství – omezením na srovnání délky končetin

BEZPROSTŘEDNĚ PO OŠETŘENÍ DORNOVOU METODOU

• tři dny bez fyzické zátěže
• zvýšit příjem tekutin ( vody )
• po aplikaci třezalkového oleje se neopalujte v soláriu ani na slunci

DLOUHODOBĚ

• nesedat s nohou přes nohu
• pravidelně cvičit dle instrukcí 1x denně večer v posteli před spaním obě nohy

C.I.C. (Controlled inner Cleansing) Metoda řízené a kontrolované detoxikace  slouží k zjištění toxických zátěží v lidském organismu, stanovení detoxikačních postupů a podání příslušných detoxikačních preparátů vedoucích k obnově psychické a fyzické rovnováhy. K zjištění stavu organismu a jeho zatížení toxiny používám jako akreditovaný specialista přístroj Salvia a testovací počítačový program EAM Set. Tato metoda je jednou z možností, jak lze řešit chronické zdravotní potíže bez chemických léků a vedlejších negativních účinků, čistě přírodními prostředky – vhodně stanovenými preparáty Joalis.  Je metodou celostní nejen proto, že vychází  z vzájemného působení  orgánů a tělesných toxinů ale i toxinů psychických.

Proč je metoda řízená a kontrolovaná ?

Na základě vyšetření doporučuji vhodné preparáty Joalis. V průběhu nebo po využívání preparátů kontroluji výsledný efekt detoxikační kůry opětovným měřením a případně doporučím další postup.

Indikace
bolesti hlavy, zad
odstranění únavy a stresu
nespavost,úzkosti a deprese
psychosomatické obtíže
posílení imunity organismu /například u alergií a astmatu/

Kontraindikace
akutní infekční nebo jiné onemocnění
rakovina

Je velmi pravděpodobné, že v historii lidstva patří masáž k nejstarším léčebným prostředkům. Bolesti poraněných míst lze mírnit nebo odstranit třením či hnětením, což jsou základní masérské hmaty. Rovněž využití masáže k odstraňování únavy a k celkovému osvěžení potvrzují poznatky dřívějších cestovatelů a mořeplavců, které získali u národů žijících na tichomořských ostrovech, Indonésii, indiánů v Americe a Indii. Původ slova masáž rovněž nasvědčuje, že vzniklo již velmi dávno. Název masáž je pravděpodobně odvozen od řeckého slova massó, což znamená mačkati, hnísti. Slovní kmen se objevuje ve francouzském slově masser, v hebrejském mašeš, arabském mas, latinském massa a v sanskrtu makch, což znamená tříti nebo mazati. Nejstarší písemné památky o masáži jsou známy z Egypta. V Ebersově papyrusu, který někteří badatelé datují až do doby 5000 let př.n.l. je uváděna masáž jako jeden z možných léčebných prostředků. Rovněž z Číny pocházejí velmi staré písemné zprávy.

V kánonu Nei Tching Sou Wen, který pravděpodobně napsal Houang-Ti (asi 3700 let př.n.l.), je pojednání o použití masáže a gymnastiky v péči o tělo. Indie je další zemí, kde byla masáž využívána už v nejstarších dobách jako součást denní osobní hygieny. Při válečném tažení do Indie zjistil Alexandr Veliký (r.327 př.n.l.), že indičtí lékaři velmi často používali masáže jako léčebného prostředku. V Řecku si po zápase sportovci stírali směs oleje, pryskyřic, písku potu a prachu zahnutými škrabkami, jak ukazuje socha atleta zvaná Apoxyomenos (obdobná škrabka z římské doby je v muzeu v Aquinku, což je severní předměstí Budapešti). Masáž byla v Řecku poskytována i mládeži (chlapcům do 7 let) a stala se důležitou složkou při výchově mladých mužů sportovců a vojáků. Učitelé tělesné výchovy pedotribové, kteří vyučovali gymnastice, také sami masírovali olejem a pískem.Římané se naučili masáži od Řeků. Udává se, že ji převzal z Bythynie Asképiadés (narodil se v Prúse asi r. 124 př.n.l., zemřel v Římě asi v r. 60 př.n.l.). Asképiadés doporučoval masáž jako jeden ze základních zdravotních prostředků. Masáž dělil na suchou a s tukem (olejem) a dále podle trvání na dlouhodobu a krátkodobou. Zavedl též nový masážní hmat – chvění. Velmi podporoval správnou životosprávu, zejména střídmost v jídle a pití, používání tělesných cvičení a masáže.

Největší zásluhy o rozvoj masáže v tomto období měl nejslavnější z římských lékařů Claudios Galénos (narozen v Pergamu asi v r. 129, zemřel asi v r. 201 n.l.). Byl lékařem školy gladiátorů. Zde používal jako první cílevědomě masáž přípravnou, nazývanou „frictio“, která spočívala ve tření a hnětení, ze začátku lehkém, později se přidávalo na síle, ale nesměly se překročit určité meze, aby masáž nebyla bolestivá. Po zápasech a závodech používal sportovní masáž, kterou nazýval „apoterapeutickou“ k odstranění únavy. Učil, že soustavně prováděnou masáží a vhodným přizpůsobením tréninku může dobře zesílit svalstvo, a sportovec je tak připraven na vrcholné výkony. Také Arabové se zabývali přírodními vědami a lékařstvím. Například Avicenna (Ibn Sína, lékař a filozof, žil v letech 780 – 837 n.l.) propagoval hygienická pravidla, masáž a tělesná cvičení. Od Arabů pronikla masáž k Turkům, Peršanům a do oblastí Kavkazu. Pro arabskou masáž byly typické zvláštnosti v nezvyklých hmatech (při masáži zad masáž chodidly). Staří Slované na rozdíl od ostatních národů používali při masáži tepání březovými či dubovými metličkami. Používali též různých mastí nebo výtažky z rostlin, svařené na oleji nebo smíchané s medvědím, vlčím či jiným lojem. Tepání metličkami se na mnoha místech udrželo v lidových parních lázních (např. ruská baňa) nebo v horkovzdušných saunách dodnes.

VÍCE O KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATII

Dr. John Upledger (nar. r. 1970 ve státě Michigan – USA) zkoumal a zdokonalil metodu Dr. Sutherlanda (manipulační techniku pro identifikaci nepravidelného pohybu kosti lebky a pro jejich regulaci pro funkční pohyb). Objevil Kraniosakrální rytmus a vypracoval Kraniosakrální terapii pro širokou veřejnost. Kraniosakrální (KS) koncept je účinný terapeuticý systém založený na určitých anatomických, fiziologických a terapeutických poznatcích. Použití kraniosakrální terapie v diagnóze a léčbě vyžaduje specifický úhel pohledu – vidět jedince jako integrální celek.

Kraniosakrální systém ( teprve nedávno objevený funkční fyziologický systém) je charakteristický rytmickou pohybovou aktivitou, která přetrvává po celý život a představuje „vnitřní prostředí“ pro vývoj, růst a funkční schopnosti mozku a míchy od embryonálního vývoje až do smrti. Tento kraniosakrální pohyb se vyskytuje u člověka, ostatních primátů, psovitých a kočkovitých šelem a pravděpodobně u všech nebo většiny ostatních obratlovců. Je zřetelně odlišný od fyziologických pohybů, které jsou ve vztahu k dýchání, a je také odlišný od kardiovaskulární aktivity. Kraniosakrální rytmická aktivita je palpována nejlépe na hlavě a po zdokonalení palpačních schopností může být palpována kdekoli na těle.Rychlost kraniosakrálního rytmu je u člověka mezi 6 až 12 cykly za minutu ( nezaměňovat za alfa aktivitu mozku, jejíž rychlost je 8 až 12 cyklů za vteřinu). Za patologických okolností pozorujeme rychlost rytmicé aktivity méně než 6 a více než 12 cyklů za minutu. Rychlost „KS“ mezi 20 – 30 cykly za minutu byla pozorována v těch částech těla, které již nebyly pod vlivem vyšších center centrálního nervového systému. Denervované svaly se pohybují rytmicky mezi 20 – 30 cykly za minutu, zatímco inervované svaly se fyziologicky pohybují v korespondenci s „KS“ rytmem (6 – 12 /min). Snížená amplituda „KS“ rytmu indikuje sníženou vitalitu klienta, což znamená, že jeho odolnost je snížená a proto je více náchylný k rozvoji různých onemocnění. U hyperaktivních dětí byla pozorována abnormálně zvýšená rychlost „KS“ rytmu. Když dojde ke klinickému zlepšení, rychlost rytmu se postupně normalizuje. Za nepatologických okolností je rychlost „KS“ rytmického pohybu poměrně stabilní. Ke změnám rychlosti nedochází ani při fyzické aktivitě, stresu či klidu, jako je tomu u kardiovaskulárního a respiračního systému. Proto je rychlost „KS“ spolehlivým ukazatelem patologických situací.

Za normálních okolností má rytmická aktivita na sakru charakter jemně kývavého pohybu kolem transverzální osy, procházející přibližně 2,5 cm před druhým sakrálním obratlem. Kývavý pohyb sakra rytmicky koreluje srozšiřováním a zužováním transverzálního rozměru hlavy. Když se hlava rozšiřuje, apex sakra se pohybuje směrem dopředu. Tato fáze pohybu je označována jako flexe „KS“ systému. Opakem flexe je extenze. Během extenční fáze se hlava zužuje v transverzálním rozměru. Baze sakra se pohybuje dopředu, zatímco apex sakra se pohybuje dozadu. Během flekční fáze „KS“ pohybového cyklu celé tělo rotuje zevně a rozšiřuje se. Během extenční fáze tělo rotuje dovnitř a lehce se zužuje. Celý cyklus „KS“ rytmického pohybu je složen z jedné flekční a jedné extenční fáze. Mezi koncem jedné fáze a začátkem další fáze každého cyklu nastává neutrální fáze neboli relaxace. Dr. Giovani Conchin, žák Dr.Upledgera : „ Mysl je hlavní strůjce jakéhokoli utrpení člověka. Mysl tvoří příčiny pro spokojenost a zdraví a ta stejná mysl tvoří i příčiny pro utrpení a nemoci.

Osteo – kost, Pathos – bolest, Cranium – lebka, os sacrum – křížová kost.

VÍCE O UŠNÍCH SVÍCÍCH

Ušní svíce jsou přírodním relaxačním prostředkem využívajícím účinků bylin a tepla z hořící svíčky. Tato technika se řadí svým původem mezi orientální léčebné procedury, kde se ušní svíce používají např. při šelestech v uších; vleklé bolesti uší a hlavy, pocit tlaku v uších a hlavě, migréna; předrážděnost a stresové symptomy jako důsledek vegetativních poruch; nedostatečné prokrvení ucha; energetická posílení při nedoslýchavosti; lokální a reflexní aktivizace látkového a lymfatického oběhu; stimulace energetického toku, celkové posílení imunitního systému organismu. Její původ jde až ke kořenům starověké Persie.

VÍCE O SHIATSU

Shiatsu se řadí mezi masážní techniky, přestože jejich rámec značně převyšuje. Shiatsu v překladu z japonštiny znamená tlak prsty. Historické základy shiatsu sahají 2500 let př.n.l., tak hluboko jako kořeny akupunktury a tradiční čínské medicíny, které jsou základním stavebním kamenem orientální medicíny. Kořeny masáže energetických drah a bodů budou zřejmě sahat ještě hlouběji, protože použití rukou logicky předchází aplikaci jehel na stejná místa. O masážích se nedochovaly žádné písemné důkazy, protože toto umění se nepředávalo písemně, ale prakticky z učitele na žáka. Ve starověké Číně byla masáž považována společně s moxováním (prohříváním určité části těla pelyňkovým doutníkem), bylinnou léčbou a akupunkturou za nejdůležitější léčebné prostředky. Tato masáž se nazývala Anma, v Číně se z ní vyvinula čínská tlaková masáž s názvem Tui Na. Ačkoli Anma byla ve svých prvopočátcích považována za léčebnou, postupně se z ní tento efekt vytratil a sloužila jako relaxační masáž. Na počátku 20.století došlo v Japonsku k opětovnému „oživení“ masáže jako léčebné metody, již pod novým názvem shiatsu. Největší osobnosti, které měli vliv na podobu shiatsu, jak ji najdeme i dnes, jsou Tokujiro Namikoshi a Shizuto Masunaga. Díky Namikoshimu byla shiatsu roku 1964 v Japonsku oficiálně uznána jako samostatná léčebná disciplína a přestala být závislá na dalších druzích masáží. Shiatsu pak začala být uznávána nejen v celém Japonsku, ale postupně i v USA.

Kdy nejít na masáž: při horečce, akutních stavech/čerstvé rány, plísně, záněty šlach a žil, zlomeniny, infekčních onemocněních, kožních chorobách, ihned po extrémní námaze a vyčerpání.

Nenamasíruji Vás pokud máte: vážné zdravotní onemocnění, hemofilii, kardiaky pouze s povolením lékaře.

Kdy se poradit s lékařem: při kardiovaskulárních poruchách, při cukrovce, při problémech s krevním tlakem, při epilepsii, u chronických kožních chorob, u křečových žil, v těhotenství.

Ušní svíce se i dnes vyrábějí ručně z přírodní lněné vlákniny, ze směsi včelího vosku, medu a osvědčených léčivých bylin – šalvěje, heřmánku, skořice, rozmarýnu, levandule, jalovce a jiných bylin ve formě éterických olejů.

Svíce je uprostřed dutá, nemá knot, vnitřní část je z přírodní tkaniny a navrchu tenká vrstva včelího vosku. Svíce jsou nasyceny olejovými silicemi různých esencí podle požadovaných účinků.

Masírovaný si lehne na bok, svíce se určeným koncem vloží do ucha tak, že ční kolmo ven, druhý konec se zapálí.Při hoření do sebe svíce vytahuje usazeniny z ucha. Působení tepla a kouře z hořící svíce zároveň stimuluje reflexní zóny ucha, pomáhá uvolnit napětí v hlavě i těle a stimuluje přirozenou tvorbu ušního mazu.

Jedna svíce hoří přibližně 20min, obě 40min

Při aplikaci se klient cítí příjemně, vnímá teplo a jemný praskot v uchu, po odstranění svíčky a nečistot lépe slyší. Po dohodě ve zbylém čase masíruji chodidla, šíji nebo ruce a uvolňuji zbylé napětí v těle.

Kdy se doručuje aplikovat ušní svíce?

Ušní svíce jsou přírodním relaxačním prostředkem využívajícím účinků bylin a tepla z hořící svíčky. Lze použít při poruchách spánku a celkové relaxaci organismu. Při opakujících se bolestech hlavy, napětí či tlaku v hlavě, stresech a pro pocit příjemného uvolnění.

Dotek, má mocnou přirozenou léčivou schopnost, která je dostupná nám všem a ve formě náležitě a laskavě provedené masáže uvolňuje a dodává sílu nemocnému nebo unavenému tělu. Přináší uvolnění a uklidnění při nadměrném duševním a fyzickém vypětí. Blahodárně působí na celkovou kondici organismu, regeneruje pokožku, uvolňuje svaly a navozuje příjemnou náladu. Jedná se o masáž odstraňující únavu a posilující regeneraci organismu. Odstraňuje ochablost, ztuhlost, zkrácení a bolestivost svalstva. V masírovaných tkáních dochází vlivem rozšíření tepének a žilek ke zvýšenému prokrvení a působí tak na celkové zlepšení krevního a mízního oběhu a přispívá k usnadnění odtoku zplodin látkové výměny, které mají negativní vliv na náš organismus. Masáž nám pomáhá odstraňovat energetické blokády a tím dává člověku velkou šanci dosáhnout vnitřního klidu a zkvalitnění jeho života. Masáže jsou jednou z nejstarších a nejpřirozenějších léčebných metod.